Personalizace znamená dát konkrétnímu tématu nebo diskusi osobní charakter, takže se pozornost soustředí spíše na osobu než na daný problém nebo myšlenku. Slovo „personalizace“ se používá k popisu případů, kdy se diskuse mění z objektivní na osobní, ať už úmyslně nebo neúmyslně.
Příklady personalizace:
1. V práci: Pokud se diskuse týká problému v pracovním systému a pak někdo řekne: „Vždycky děláš chyby,“ považuje se to za personalizaci, protože se pozornost přesunula z problému na osobu.
2. Ve veřejných diskusích: Když někdo kritizuje určitý názor a odpověď zní: „Ničemu nerozumíš,“ místo toho, aby reagoval na nastolený bod.
Důvody personalizace:
Slabá argumentace: Když člověk není schopen poskytnout objektivní argumenty, uchýlí se k osobním útokům.
Nervozita nebo stres: Někdy emoce směřují diskusi spíše k lidem než k nápadům.
Neznalost nebo nepochopení: Když je konstruktivní kritika zaměňována s osobní kritikou.
Jak se vyhnout personalizaci:
1. Zaměřte se na téma nebo myšlenku, ne na osobu.
2. Používejte neutrální a konstruktivní jazyk.
3. Pokud je osobní kritika namířena na vás, zkuste se v klidu vrátit k objektivní diskusi.
4. Rozlišujte mezi kritikou myšlenky a kritikou osoby.
Personalizace obvykle narušuje konstruktivní dialog, a proto je nejlepší se od něj držet dál, aby byla zajištěna plodná diskuse a vzájemný respekt.